wz

 

Klášterní škola

Nejstarší kladrubskou školou byla latinská klášterní škola. Tak jako ve všech klášterech, byla rozdělena na “scholu interior“, v níž studovali mladí klášterní novicové a “schlu exterior“, pro budoucí světské kněze a úředníky. V kladrubské klášterní škole se vzdělávali již v nejstarších dobách i synové okolních šlechticů a zemanů, z nichž někteří se stali i představenými kláštera, např. Racek z Prostiboře, Martin z Bubna, Bušek z Vrtby a další.

Později měla škola tři třídy, v nichž se učili studenti základním předmětům a latině, budoucí klerikové navíc teologii a filosofii.

V roce 1570 nastoupil do této školy i patnáctiletý Mikuláš Dačický z Heslova, pozdější významný literát, aby se tu “latině přiučil“.V Kladrubech pobyl pět let a ve svých Pamětech pak vzpomíná i na tehdejšího kladrubského opata Wrona jako na zkušeného učitele, ale neoblíbeného představeného kláštera i klášterních poddaných.

V roce 1641 postavil klášter novou školní budovu, k níž pak později přibyla ještě další. Jsou to budovy na severovýchodní straně nádvoří, souběžné se silnicí. Když císař Josef II. začal rušit kláštery, snažil se kladrubský opat zachránit svůj klášter tím, že klášterní školu značně zmodernizoval a přeměnil ji na tzv. hlavní školu s novými osnovami. Ustanovil v ní i nového ředitele, Wenzela Lenharda z Prahy. Stejně tak reformoval i ostatní školy ve svém obvodu, ale všechno bylo již pozdě, protože v r. 1785 císař zrušil i kladrubský klášter.

Městská škola

Se vznikem měst ve 14. století se začaly zakládat školy městské. Třebaže o takové škole neexistují v naší obci přímé doklady, předpokládá se, že tady jistě byla již nejméně ve 14. století. Nejstarší zachované městské knihy pocházejí v Kladrubech až ze 16. století, a již v nich se hned od počátku mluví o škole.

Škola ani její učitelé neměli nikdy v Kladrubech na růžích ustláno. Měšťané ve svých kšaftech(závětích) často odkazovali menší či větší částky obci, konšelům, špitálu, ale jen málokdy škole. – většinou s poznámkou“co by z oné sumy zbylo, má se dát do školy nebo rozdělit chudým“.

Ani učitelé nedostávali vždy pravidelně svůj řádný plat. Tak například starý kantor Tobiáš Krtínský předložil v r. 1655 konšelům svůj “restcetl“(dlužní úpis) na 96 zlatých, 7 věrtelů piva a 2 prostice soli, což mu obec dlužila za 18 let služby kantorské 12 let služby písaře radního. Jenže ani sedm let po skončení třicetileté války nemohlo mu zchudlé město dluh uhradit.

Podle starého ustanovení dostával farář každé čtvrtletí od všech sedláků po šesti vejcích, z nichž třetina připadla prvnímu kantorovi. Také na Vánoce dostával kantor od každého sedláka z přiškolených vesnic 3 groše a od chalupníka po jednom. Na sv. Štěpána a na Tři krále měli oba kantoři právo jíst u“farní“ tabule.

Nelze se zmínit též o význačném pedagogovi, kladrubském rodákovi, Štěpánu Brožovi. Byl synem měšťana Ambrože Sladovníka a působil v Praze na universitě(Collegium Regiae Wennceslai). Zemřel roku 1610. Na listinách se podepisoval Mistr Stefanus Ambrosius Kladrubský.

Škola v 18. a 19. století

V roce 1782 chodilo do hlavní školy v Kladrubech přes 100 chlapců z okolí. Patnácti nejchudším poskytoval klášter jídlo, ošacení a školní potřeby bezplatně. Ředitelem hlavní školy a současně též všech škol v okolí byl v těchto letech příslušník klášterní komunity Christopher Lőw. Po zrušení kláštera se ředitelem kladrubské školy stal farář Ladislaus Erben, který současně vykonával funkci katechety. Po něm nastoupil Franz Ullmann, pozdější vynikající profesor orientálních jazyků v Praze. Toho pak vystřídal Kladrubský rodák Jasef Lippert. V roce 1820 se stal ředitelem kladrubský kancelist (magistrální úředník) Johan Worel a po něm jeho syn Franz Worel. Ten byl prvním kladrubským učitelem, který dostal od státu v roce 1878 za svou práci doživotní rentu.

Učitel Josef Lippertt byl zase prvním učitelem, dokonce v celých Čechách, který byl vyznamenán Malou zlatou medailí s poutkem a pasem. Stalo se tak v roce 1818 za 56 let (!!) jeho výchovné a vyučovací práce ve škole.

Kladrubská škola patřila mezi první v Čechách, kde se již začátkem 19. století zavedlo tzv. industriální vyučování pro dívky, to je šití, pletení a předení. Také chlapci se v Kladrubech již od roku 1790 učili povinně pěstovat a roubovat stromy.

Česká menšinová škola

V roce 1925 vznikla v Kladrubech zásluhou tehdejšího poštmistra Václava Šitiny a jeho přátel česká menšinová škola. Její první učitelé, Jaroslav Halík a Václav Andert, učili v domě pronajatém od obchodníka Josefa Kohna, zprvu bez tabule, bez křídy i pomůcek. Tato škola vykonala veliký kus práce mezi českou menšinou v Kladrubech.

Pravidelné oslavy výročí narození T. G. Masaryka a dalších významných výročí, vánoční a mikulášské besídky, loutkové divadlo a výlety tvořily kromě vyučování nezapomenutelné zážitky pro český ostrůvek v německém moři. Učitelé Tomáš Fronk, Jindřich Vrba, František Heller a další vykonali tehdy mnoho pro českou věc v Kladrubech. Velikým pomocníkem v jejich záslužné práci byla Národní jednota pošumavská, zvláště pak její odbor v Praze Žižkově.

Škola po roce 1945

Přes válku česká škola zanikla. V roce 1945 byla v Kladrubech opět otevřena dvojtřídní obecná škola v budově bývalé německé měšťanské školy. Ta přešla v r. 1955 na osmiletou střední školu, později na ZDŠ a ZŠ. Ve funkci ředitele školy se vystřídali:

Jindřich Vrba 1945 –1946

Jan Smolík 1946 –1948

Miloš Průcha 1948

Josef Šoltys 1949 – 1950

Václav Peterka 1950 – 1951

Jindřich Vrba 1951 – 1954

Emil Liška 1954 – 1959

Karel Touš 1959 – 1961

Václav Kosán 1961 – 1970

Jiří Čechura 1970 – 1975

Jan Diviš 1975 – 1977

Vladimír Kališ 1977 – 1986

Zdeněk Šála 1986 – 2005

Iveta Svobodová 2005 – dosud

Do roku 1973 byla škola umístěna v několika budovách. V tomto roce byl předán do užívání nový učebnový pavilon, v roce 1974 byla dokončena celková oprava původní budovy – vše v hodnotě 11 miliónů korun.

(historické podklady zpracoval Jiří Čechura)